BlogMichaela_z_lesa: Já, příroda a lov
Plán lovu srnců splněn, nastal čas holé.
Nedovedu ani spočítat, kolik vycházek to bylo, a touha vyzkoušet jednušku doopravdy, a ne jen na terč, byla opravdu velká.
Večer vyrážím na čekanou a narychlo měním plány, kam vlastně půjdu zkusit štěstí. Usedám na posed a po chvíli přijde fotka z fotopasti z jiného místa – už je tam zase čiplenka, co každý den plení krmeliště a já sedím tady. „Proč jsem vůbec nešla tam?“ nadávám si. Ale co už – jsem tady, tak to tady musím vydržet.
Chytám lelky a spíš pozoruji orla v dáli, než abych dávala pozor, co se děje okolo. (Opravdu tu máme orly mořské a věřte, že je to podívaná.) Po chvíli vychází samotné srnče, ale hned se otáčí směrem ode mne. Beru jednušku, zamířím a čekám. Už by to šlo, ale s takovou bych rozbila samokrmku přímo za srnčetem, takže stále čekám – alespoň se trošku uklidním. Srnče popochází a já konečně pohladím spoušť.
Zůstávám překvapená, jak příjemná rána to byla – tlumič je zkrátka tlumič. Srnče zůstává v ohni, jen krátce odkazuje. Lezu dolů a dopřávám srnčeti náležité pocty: chvilka zamyšlení nad vyhaslým životem – a zpět do práce. Myslela jsem si, že mám ostré nože, ale tentokrát beru úplně nový a význam „ostrý nůž“ dostává úplně nový rozměr.
Doma si připijeme na Lovu zdar, probereme lov a já jsem ráda za všechny okolo sebe.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a objevte vítězné trendy dříve než vaše konkurence!
